Počátky globální prohibice konopí

poatky-globalni-prohibice-konopi

26.04.2011 | TXT: Hana Gabrielová | RUBRIKA: Historie

Zdanění marihuany federálním zákonem O marihuanové dani (Marihuana Tax Act) v USA v roce 1937 znamenalo počátek prohibiční politiky proti této tradicemi opředené rostlině. S nově vzniklou povinností evidence a platby daně pro všechny pěstitele, obchodníky i lékaře ve většině států Unie, nastal zásadní útlum pěstování a využití konopí. Krátké oživení zažilo konopí v době druhé světové války, která zabránila dovozu konopí ze zahraničí, a hrozil tak nedostatek konopné suroviny k výrobě výstroje pro americkou armádu... Když bylo konopí tak důležité v dobách války, proč ho nadále nevyužíváme i k mírovým účelům?

Válečný konopný průmysl

V době, kdy filipínské a východoindické zdroje konopí v rukou Japonců a dovoz z Indie byly omezeny, muselo uspokojit potřeby armády, námořnictva a průmyslu americké konopí. V roce 1942 proto přišlo americké ministerstvo zemědělství s propagačním filmem, nazvaným Hemp for Victory (Konopím k vítězství), kterému vévodily slogany typu: „Americké konopí znovu do služby – konopí pro lanoví lodí, konopí pro výstroj a uniformy, konopí pro nespočetné způsoby užití na lodi i na pevnině!“ Film měl povzbudit farmáře, aby co nejvíce pěstovali konopí, jeho shlédnutí museli všichni farmáři stvrdit podpisem. Navíc byla vydána brožura, která seznamovala s moderními metodami pěstování konopí, jejichž prostřednictvím měly být osety tisíce hektarů půdy amerického Středozápadu k uspokojení potřeb vojenského průmyslu. K pěstování konopí se smluvně zavázalo 20 tisíc farmářů, kteří obdrželi konopné semeno, doprovodné instrukce a speciální licenci od vládou financované agentury Válečné konopářství (War hemp industries). Každý pěstitel však musel dle zákona O marihuanové dani z roku 1937 dodržet registraci a zaplatit povinnou daň. Nejen Spojené státy si uvědomovaly strategickou potřebu konopné suroviny v době druhé světové války. Také Německo vydalo pro svoje farmáře příručku, která doporučovala v těžkých letech války pěstování konopí.

Veřejný mandát pro americké pěstitele konopí skončil bohužel stejně rychle jako začal. Jakmile se válka nachýlila ke konci, změnila vláda svůj postoj ke konopí o 180 stupňů. Vlastenecká plodina, která přinesla Americe vítězství, se opět změnila v démona.

Tajemství knihovny Kongresu

Americký konopný aktivista Jack Herer a jeho kolegové se snažili dopátrat originálů filmu Hemp for Victory, jehož existenci vláda nejprve úplně popřela. Film byl přesto po usilovném pátrání v květnu 1989 objeven v knihovně Kongresu na VHS kazetě. Přepis filmu Hemp for victory použil Jack Herer i s doprovodnými dobovými obrázky v kultovní knize Spiknutí proti konopí aneb Císař nemá šaty a později byl uveřejněn i na internetu.

Komunismus, heroin a jazz

Ironický fakt, že USA začalo za druhé světové války prosazovat pěstování konopí k posílení národní bezpečnosti, muselo rozčilovat Harryho Ansligera. Ten byl v té době vedoucím Federálního úřadu pro narkotika. Po zákonu o marihuanové dani si později vymohl i vymazání termínu Cannabis z Národního lékopisu a oficiálního seznamu léčiv. S příchodem padesátých let si Anslinger postupně uvědomil, že u konopí bude muset přehodnotit rétoriku a začít klást důraz na něco jiného. Rasistická hesla o „degenerovaných španělsky mluvících usedlících“ nebo zastrašující provolání o „zabijákovi mládeže“, na nichž stála protimarihuanová propaganda třicátých let – pod jejímž tlakem byl schválen zákon o marihuanové dani – už přestala být veřejností přijímána. Je důležité zde připomenout, že po válce proti drogám volala americká veřejnost. Politici mají často tendenci reagovat na přání svých voličů okamžitě a protidrogové zákony jsou pak vydávány velmi rychle. Společenský požadavek je totiž hybnou silou americké společnosti a ekonomika svobodného trhu rozhoduje o úspěchu či nezdaru naprosto všeho. Vždy však sehrává svou roli nesnášenlivost jdoucí ruku v ruce s neméně významným faktorem nenávisti proti jisté neoblíbené cílové skupině. Po „degenerovaných španělsky mluvících usedlících“ ve 30. letech se jimi za pár let stali „černí jazzmani“ a na počátku šedesátých let „beatnici a hipíci“ v džínách a košili s květinovými vzory, s dlouhými vlasy a kytarou. Anslinger tedy začal obviňovat konopí z toho, že zapříčiňuje návyk na heroin a heroin byl prohlášen za součást komunistických plánů na zničení Ameriky. V roce 1951 byl předložen kongresu ke schválení  Boggsův zákon, navrhující trest smrti pro toho, kdo poruší federálních zákony proti narkotikům. Navzdory určitým neshodám tento návrh Kongres schválil a zvýšil tak trestní sazby za všechny trestné činy týkající se narkotik, včetně marihuany. Účelem bylo sjednocení trestních sazeb vyplývající z Marihuanového daňového opatření a Zákona o dovozu a vývozu narkotických drog. V roce 1956 pak zákon bez pozornosti širší veřejnosti prošel i senátem a zpřísnil tak federální sazby za vlastnění a prodej nepovolených substancí. Od té doby každý, kdo neodpovídal přesně vymezené šabloně amerického občana, budil podezření, zvlášť pokud měl nějaké postavení ve společnosti.  Kdykoliv se v Bílém domě usídlil nový prezident, sliboval škatulata na vysokých vládních postech.Platí to i o roku 1952, kdy se k moci dostal Eisenhower. Anslinger přežil tyto personální změny bez újmy a na to konto ještě přitvrdil ve své protimarihuanové politice. 

Spojené národy proti konopí

Po odchodu z oddělení pro narkotika stanul neúnavný – teď už důchodce – Anslinger v čele americké delegace u Spojených národů, aby s drogami bojoval i na mezinárodní půdě. Tomu historicky předcházelo několik událostí. Po skončení první světové války se sešly vítězné mocnosti ve Francii k podpisu Versailleské smlouvy, která z 26 států ustanovila Společnost národů. Úkolem organizace byla poválečná demilitarizace, udržení světového míru a celkové bezpečnosti včetně potírání drog. Poté, co se Společnosti národů nepodařilo zabránit druhé světové válce, byla tato organizace zrušena. V roce 1945 se v San Francisku sešli zástupci 50 zemí na Konferenci Spojených národů o mezinárodním uspořádání světa. Delegáti tehdy rokovali o návrzích vypracovaných zástupci Číny, Sovětského svazu, Spojených států amerických a Velké Británie během srpna až září 1944 v americkém Dumbarton Oaks. Výsledkem této konference byla Charta spojených národů, kterou v červnu 1945 podepsalo všech 50 států. Polsko sice nebylo na konferenci zastoupeno a svůj podpis připojilo později, je ale považováno za jednu z 51 zakládajících členských zemí OSN. Ratifikací Charty spojených národů poválečnými mocnostmi vznikla dne 24.10. 1945 Organizace spojených národů neboli OSN (United Nations Organization). Hned při svém prvním zasedání OSN v roce 1946 se nově vzniklá Komise pro omamné látky (Commission on Narcotics drugs) usnesla, že v souvislosti s konopím netřeba provádět další výzkum. Asi nepřekvapí, že s tímto vyjádřením ostře nesouhlasil americký člen komise, Harry J. Anslinger. Na dalším zasedání Komise OSN pro omamné látky (UN Commission on Narcotic Drugs) usiloval Anslinger o zahrnutí konopí do seznamu kontrolovaných látek navrhované Jednotnou úmluvou o omamných látkách (Single Convention on Narcotic Drugs), která měla do budoucna nahradit všechny stávající konvence. Anslinger oprášil všechny staré argumenty proti konopí a následně začal OSN i nepokrytě vydírat, když pohrozil, že když na ně nepřistoupí, budou USA vetovat všechna ostatní rozhodnutí. V roce 1954 nakonec Anslinger vnutil představitelům OSN svůj názor, že konopí nemá žádné léčebné využití, a vzápětí zazněl požadavek na jeho absolutní mezinárodní zákaz. Se způsobem regulace nakonec souhlasila většina členských států s výjimkou Indie. Sedm let poté, přesně 10.3. 1961, podepsalo 60 členských států Jednotnou úmluvu OSN a konopí se zařadilo k ostatním celosvětově zakázaným drogám. Američané však úmluvu podepsali až v roce 1967, neboť Anslingerovi dlouho ležela v žaludku klauzule nařizující členským zemím přijmout taková opatření, jaká budou nutná k prevenci zneužívání a ilegálního obchodu s listy rostliny konopí a užívání konopí pro jiné než léčebné a vědecké účely má ustat co nejdříve, nejpozději však do 25 let. Nutno uvést, že úmluva nezapovídala pěstování pro průmyslové účely.

Závěrem o válce proti drogám

Ve všech bodech drogové války jsou přítomny dva významné katalyzátory. Na jedné straně média a na druhé straně aktivisté – např. Harry J. Anslinger, který necítil potřebu zachovávat věrnost pravdě a bez váhání lhal jak Kongresu, tak i americké veřejnosti. Zákonodárci, kteří k prosazení svých neopodstatněných návrhů využívali lživou propagandu a manipulaci veřejným míněním pomocí smyšlených tragických příběhů, bohužel také našli mnoho následovníků mezi demokratickými státy současnosti. Co se týče médií, základním pravidlem je, že špatné zprávy se prodávají lépe a zprávy typu „no není to hrůza“ zvyšují neprodaný náklad. Přesvědčování veřejnosti k souhlasu či nesouhlasu s něčím, chtění či nechtění něčeho, má v Americe odjakživa tak velký význam, že vznikl reklamní průmysl držící krok s nabídkou, ačkoliv si toho společnost ani nemusí být vědoma. Ironií tohoto příběhu je skutečnost, že právě ty stavební kameny americké společnosti – zastupitelská demokracie, ekonomika svobodného trhu a ústavou zajištěný svobodný tisk, nejenom válku proti drogám kdysi vyvolaly, ale dnes činí její ukončení téměř nemožným. Dokud se veřejnost nedozví pravdu o válce proti drogám a nebude přesvědčována, aby zvážila fakta a oprostila se předsudků, bude Amerika zcela jistě neústupně pokračovat ve svém nynějším kurzu prohibiční protidrogové politiky a většina civilizovaného světa ji bude následovat.  Celá ta snůška lží a podvodů o konopí vyústila v uvěznění mnoha nevinných lidí na celém světě, zasáhla nespočetně lidských osudů a mnohé z nich nepochybně zmařila  Důsledky tohoto příběhu neseme na bedrech dodnes. Celá ta snůška lží a podvodů vyústila v uvěznění lidí na celém světě, zasáhla nespočetně osudů lidí a mnohé z nich nepochybně zmařila. Současně vedla k rozvoji nelegálního obchodu s drogami, růstu kriminality a mafie vůbec. Z právního hlediska to vedlo k opovrženíhodnému postoji vůči soudnímu systému. Medicína přišla v konopí o tradicemi prověřenou bylinu, jejíž status omezoval její využití v léčbě a nadále krotí zájem moderní vědy. Pro letmý příklad enviromentální újmy lze uvést, že pokáceny a rozemlety na papíru byly miliony stromů, které mohly být ušetřeny, pokud by se k výrobě papíru využívalo konopí. Z ekologického i morálního hlediska se proto jedná o skutečnou tragédii.

Zdroj:

Robinson,R.: Velká kniha o konopí, 1997 Volvox Globator
Herer, J.: Spiknutí proti konopí aneb císař nemá šaty, 1994 Cannabis sativa s.r.o.
Booth, M.: Historie konopí, 2004 BB art s.r.o.
Evans, K.: Válka bez konce aneb Krátký smutný příběh o dlouhé válce proti drogám, 2003 Volvox Globator

Novinky

KONOPEX - Ostrava 2018
Na letošním již 3. ročníku veletrhu Konopex v Ostravě budete mít možnost navštívit stánek Konopy, vyzvednout si balíček 'Akce 100 kytek', vyslechnout zajímavé přednášky, nebo ještě více. Těšíme se na shledanou!
 
Živé Ekomuzeum

Nechcete pomoct na svět dobrému nápadu?

Pomozte budovat Živé Ekomuzeum, epicentrum přírodních staveb, šetrného hospodářství, řemesel a cesty k trvale udržitelnému způsobu života.

www.startovac.cz/projekty/zive-ekomuzeum/

 
POZOR! Nepoužívejte přihlašovací formulář.

POZOR!

Nepoužívejte přihlašovací formulář.

Celý článek...
 

Kontaktní místa

Konopa z.s.


Lucemburská 39

130 00  Praha  3


info@konopa.cz

IČO: 69387877



Valašská Konopa p.s.

Bezručova 663

756 61 Rožnov pod Radhoštěm


valasska@konopa.cz


Zeleny kruh



http://www.konopny-beton.cz/images/362x68xkonopny-beton.cz.png.pagespeed.ic.whbTjt8gYW.png



HP-logo

Ekostavivo_logo_web_232x60

YEE_banner